Červenec 2015

Proč jdou vztahy tak rychle do háje.-

16. července 2015 v 21:29 | WolfGirlLucka |  laaaaska
nedavno mi jeden kamarad napsal jeden clanek do zivota chtela bych se snim podelit i svami protoze mi prijde hodne zajimavy

Na Seychelách mám čas přemýšlet. Sedím v nejmenším hlavním městě světa, Victorii, v baru, kde jsem jediný host, s výhledem na kruhový objízdek, zdejší atrakci, v jehož středu se tyčí stříbřitá replika věže s hodinami z londýnského mostu Vauxhall. Číšnice se mnou vede zdvořilostní rozhovor, zjevně abych neodešel a dal si ještě nějaký drink. Připomíná mi to takzvanou čárkovou konverzaci ve vztahu (konverzace "za čárku", které se člověk účastní, jen aby se neřeklo):
- "Ahoj, co nového v práci?"
- "Nic. A u Tebe?"
- "Taky nic." (Tak čau, zbývá dodat, protože tím bývá často celý rozhovor hotov. Či spíše odbyt.)

Necítím se v té situaci dobře a už proto z Rendez-Vous odcházím. Jak jdu po dřevěných schodech, dochází mi, že dobře se člověk necítí nikde, kde musí dělat věci, které se po něm očekávají. A uvědomuji si, že lidé si stěžují na to, že nedostávají ty správné odpovědi, přitom, což je podstatnější, neumějí klást ty pravé otázky. Ptají se bez zájmu jak sebe (když ve skutečnosti po žádné kariéře netouží a jen chtějí lenivě ležet doma), tak partnera (když je ve skutečnosti také vůbec nezajímá, jak se má, co dělá, čím se trápí - prostě mají pocit, že se to musí). Potom vedou konverzaci, které nespěje nikam. A stejně se jednou vytratí i jejich vztah.
Došel jsem po jediné hlavní tepně Victorie až k přístavu a sedl si na molo s výhledem na okolní ostrovy. Je škoda, když si mnohé chyby uvědomíme, až když je pozdě. Na rozdíl od kariéry totiž vztah obvykle druhé šance nedává. Ve vztahu se jede načisto, rozbité hrnce se špatně slepují a hlavně nedrží. Já jsem už ve věku, kdy jsem těch hrnců rozbil hodně a díky tomu jsem se mnohokrát učil, že než bude pozdě, měli bychom se s druhým naučit komunikovat efektivně. Jsem totiž přesvědčen, že komunikace je základ vztahu, umí ho prohloubit a otevřít - pokud nám ovšem ten druhý není lhostejný. Když budeme klást lepší otázky, můžeme naslouchat odpovědím přímo ze srdce. Sami pak můžeme fungovat jako záznamník, nervózní z toho, že neobdržel ještě žádný vzkaz. A proto bychom měli k druhému vznášet neustálé poselství: "Ptám se Tě, protože mi opravdu záleží na tom, jak se cítíš a co mi potřebuješ sdělit. Skutečně Tě chci poznat."
Připadá mi paradoxní, že čím déle se dva lidé znají, tím více se odcizují. Já už takový vztah nechci. To raději žádný. Vím, že špatný vztah může zničit více než srdce a naděje. Může rozbombardovat veškeré ambice, cíle, sebevědomí. Rozbít kompas, s jehož pomocí se snažíme orientovat v životě. Dokonce si myslím, že když nehledáme ve vztahu hloubku a smysl, nejsme schopni ani pokládat otázky, které mají hloubku a smysl. A tak než příště vstoupí host do baru našeho života, dejme si záležet na svých otázkách. Nebo po jednom drinku také odejde. A nakonec zjistíme, že chyba ani nebyla v něm…
Otázky, z nichž je patrné, že nám na druhém záleží, jsou jako klíč, co odemyká dveře v lidech, kteří nás začali milovat. Je to sice klíč "jen" od úspěšného vztahu, ale úspěšný vztah je základem úspěchu v čemkoli jiném. Protože je základem pohody, zázemí a dobíjení energie. A tak když chceme postavit dům, nezačínejme od střechy. Ale pěkně od podlahy a opěrných zdí. Náš partner takovou oporou může být, pokud mu ovšem oporou dokážeme být i my sami.
Never..

1) "Co Ti dnes udělalo dobře?"
Proč vůbec lidé vstupují do vztahů, když samotným jim je také dobře? Povím Vám proč. Protože když vztah funguje, tak sdílená starost je poloviční starost a sdílená radost je dvojnásobná radost. V obou případech je ale nutné tu starost i radost sdělit.
Je úžasné, když máte partnera, který se zajímá o důvody Vaší spokojenosti. Bývá to jeden z mála lidí na světě, který Vám úspěch opravdu přeje, protože se ho bytostně dotýká. Čím větší energií totiž záříte, tím spokojenější může být i on. Proto je klíčové při partnerovi stát, ať se mu děje cokoli.
Nikdy jsem nepochopil vztahy, kde si jeden hraje na chytráka, který "všechno věděl dopředu, radil druhému opak, varoval ho…" Tohle není brainstorming na poradě, kde má jeden morální převahu a druhý trpí jako pes. Vztah je plavba na jedné lodi, která buď pluje, nebo se potápí, a nikdo nemá záchrannou vestu. Tam na palubě, když je zle, nepomáhají výčitky, pomáhá jen konstruktivní řešení.
V životě to chodí tak, že všechny dny nejsou dobré, ale v každém dni se něco dobrého najde. I když to u partnera šlo dneska "prdelkou napřed", vždycky bychom mu měli pomoct najít něco pozitivního. To je náš úkol ve vztahu. Je to jako procházet bažinou a snažit se nacházet pevné body. Na ty stoupat, a tím se posouvat dál. Touto metodou se dá překonat každá bažina. A každý den takové opěrné body má. A i kdyby neměl, má je předchozí den. Nebo následující. Partner tu je od toho, aby dokázal vidět černotu z nadhledu. Aby objal druhého, když prší, a společně počkali, až do mraků zasvítí slunce a na nebe vystoupí nádherná duha.
Štěstí ve vztahu závisí na kvalitě myšlenek, které do něj partneři vnášejí. Na míře jejich pozitivity. I když pár není schopen změnit situace, které se jim přihodily, může změnit pohled, jakým tyto situace vnímá a jak o nich přemýšlí. S odstupem času zjistí, že se nejvíce nasměje tomu, co ho v minulosti nejvíce bolelo.

2) "Co způsobuje, že se cítíš osaměle a nedůležitě?"
Tohle je otázka těžká na položení a ještě těžší na zodpovězení. Přesto stojí za to.
Předně, i když se domníváme, že čelíme snad všem démonům světa, ve vztahu platí, že na tyto démony jsme dva. A že těmto démonům, pokud náš vztah opravdu stojí za to, nakonec dokonce poděkujeme. A víte proč? Protože tak jako když jde o překážky v cestě za osobním úspěchem, i v tomto případě výzvy a problémy pár utužují, mnohdy i slepují lépe než Pattexem.
Tehdy si uvědomíme, že náš vztah je důležitý ostrůvek ve světě, kde bez ohledu na okolní dění přestáváme být ztraceni a poraženi. Kde partner nás nenechá padnout, nýbrž nás nepřetržitě mobilizuje, abychom se nevzdávali, a zároveň i chrání, abychom měli krytá záda. A i kdybychom pak v boji ztratili rovnováhu a vypadli z ringu, právě on nás chytí do náruče - takové okamžiky každý vztah posilují.
Je to možná zvláštní, ale skutečný partner nám nikdy nedává odpovědi na všechny otázky. Ani neřeší všechny naše problémy. Možná vůbec nemluví, vůbec neřeší. Přesto je tím klíčovým elementem našeho úspěchu jen proto, že vždy sedí při nás, když potřebujeme věci promyslet, nabízí rameno, když se potřebujeme schoulit, a kapesník, když se potřebujeme vybrečet. Je to člověk, který je za všech okolností nablízku. A víte proč?
Protože je partner.

3) "Co mám udělat pro to, aby ses cítil/a milovaná(ý) a oceňovaná(ý)?"
Mnohdy se utrhujeme na partnery, kteří naznačí, že jsou ve vztahu otrávení a zklamaní. Co si to vůbec dovolují? - čertíme se. A snažíme se najít příčinu všeho zla v nich. Nabízím modifikaci:
Co kdybychom ten nejlepší proslov života v zápalu hněvu, kterého budeme vždycky litovat, raději předvedli před zrcadlem a vůči sobě? Není to totiž spíše tak, že my nedokážeme druhému projevit dost lásky a uznání? Tudíž že chyba je na naší straně?
Ve vztahu totiž nezáleží na tom, jak moc jsme si jisti náklonností druhého. Vždycky je prima připomínat si to. Milovat a být milován jsou nejkrásnější fenomény, jaké člověk může cítit, a měly by být vyjádřeny co nejčastěji, protože dávají ohromnou energii. Oběma.
Nechoďme tedy kolem horké kaše. Nepřipadejme si trapně, když máme odhalit své srdce. Prostě pojďme zpříma na věc a řekněme druhému, co pro nás znamená. Za co si ho vážíme. Za co ho obdivujeme. Až příliš mnoho vztahů se rozpadá pro slova, která sice byla v hlavě, ale zůstala nevyslovená. Neodkládejme to. Neexistuje žádné zítra. Dnes je den, kdy bychom měli dát najevo, že jsme za druhého moc rádi.
4) "Čeho se bojíš v našem vztahu?"
Prosím, ať na tuto otázku přijde jakákoli odpověď, nehodnoťme ji. Respektujme ji. A snažme se jí přijít na kloub.
Už vyjádřit se na uvedenou otázku je odvaha. A lépe tím poznáme člověka, jeho zranitelnost a křehkost. Možná to bude z našeho pohledu hloupost, která se nás dokonce osobně dotkne. Ale je VELMI DŮLEŽITÉ, že ta odpověď padne. Já osobně jsem vděčný, když mě někdo upozorní na jakýkoli problém, který mi hrozí. Nerozčiluji se, neurážím ho. Ne, já mu děkuji. Protože mě jinými slovy varuje, že by se ta roznětka problému také mohla zapálit. Přesně to říká odpověď na tuto otázku. Rentgenovou otázku, říkám jí.
Jako pod rentgenovými paprsky se totiž lokalizuje zárodek problému. A nikdy nesmí zůstat jen při tom. Tak jako u lékaře se do rány ještě musí rýpat a trpět, když se dezinfikuje. Špatný partner raději ránu nechá hnisat. Buď je zbabělec, který si nechce připustit, že by v něčem selhával, nebo neschopa, který neumí odhalené problémy či vlastní nedostatky konstruktivně řešit. Pak žijte s někým takovým!
Nakonec partnerky, která takovou otázku byla schopna položit, jsem si vždy vážil. Milovat totiž znamená být především citlivý k druhému a ochotný sebrat veškerou sílu a sebedůvěru, abychom slyšeli i nepříjemné odpovědi. Je to nutný a ozdravný proces, který donaha odhaluje, jací jsme ve skutečnosti partneři. Uzavřít diskusi o této otázce s úsměvem, úlevou a ve vzájemném objetí je příslib náramné a dlouhotrvající vazby.

5) "Jak moc se dnes máš rád/a?"
Stěžujeme si na jiné, že nás nemají rádi - ale, dovolte kacířskou otázku, máme se rádi my sami?
Od nikoho jiného bychom neměli očekávat více lásky a respektu než od sebe. Jestliže totiž uvedené necítíme a nechováme k sobě, připadáme si slabí, zbyteční a neužiteční jak v práci, tak ve vztahu. A nikdo druhý to nespraví. Pokud tedy chceme probudit svou spokojenost jak v práci, tak ve vztahu, musíme vždy začít u sebe.
V případě vztahu je to o něco těžší, protože spokojeni musíme být oba. Jen dva šťastní lidé mohou vybudovat šťastný vztah, jen pak platí, že součet obou členů vztahu je více než 2. A to proto, že každému z partnerů, kteří se cítí megadobře, je vzájemnou synergií ještě lépe, než kdyby byli sami. V našem vlastním zájmu je tedy nezbytné usilovat o to, aby ten druhý byl megašťastný. Jak na to? Každý vztah funguje na principu světla a tmy. Čím méně je tmy, tím více je světla. A naopak. Čím více se tedy snažíme eliminovat tmu a negativitu, tím více je ve vztahu světla a pozitivna.
Snažme se podpořit druhého v tom, aby se nás nikdy nemusel doprošovat o lásku, respekt a pozornost. Pokud to dělá, znamená to, že sám nemá dostatek své vlastní lásky, nerespektuje se, nevěnuje sobě pozornost. Je tedy fakticky nezpůsobilý být sám se sebou, natož aby byl připraven být zodpovědnou součástí vztahu. Milenci jsou jako dva horolezci. Vzájemně se jistí. Pokud jeden z nich nemá dost rád sebe, ohrožuje tím i druhého.
Je důležité být příjemný na druhé. Ale ještě důležitější je být příjemný sám k sobě. Navíc, jakmile zvládneme tzv. sebelásku a seberespekt, sami zvyšujeme pravděpodobnost, že budeme šťastni. A přibereme-li do party ještě někoho druhého, můžeme kousek štěstí nabídnout i jemu. Nehledě na to, že šťastný partner bývá vždy lepším přítelem, lepším milencem, je s ním lepší rodina.
6) Co ještě jsme spolu neprobrali?
Tato otázka je zdánlivě tak jalová, že ji mnoho lidí ani nepokládá. Přesto obsahuje mnohé.
Nikdy ji neuslyšíte v "čárkové" konverzaci. Už svou povahou je totiž protipólem povrchnosti a nezájmu. Znamená, že se o člověka zajímáme a záleží nám, jak se cítí i tehdy, kdy s ním nejsme. Dám tři příklady:
Jestliže partner absolvoval důležitou obchodní schůzku, je fajn, když se zajímáme nejen o to, jak dopadla ("Normálně", odpoví v šedivém vztahu), ale také "Jak ses během schůzky cítil? Co říkala protistrana? Jak jsi argumentoval?" atd.
Pokud dcera prožije rande s novým přítelem, je důležité kromě A ("Tak co, ušel?") poptat také B: "A co jsi mu říkala? Co on na to? Co Ty pak na to?…).
Nebo když partnerova příbuzná zápasí s rakovinou, zajímat se o to, jak probíhala poslední chemoterapie, v jaké je pohodě, čím vším můžeme pomoct atd. Je to zkrátka jedna otázka, která rozvine gejzír dalších.
Je to otázka takzvaně zajímací. Zájem je projevem, že nám na druhém záleží. Nebojme se přitom odpovědí. Na čem záleží, jsou přece naše otázky. Když se budeme správně ptát, nikdy nám člověk neodejde ze života po prvním drinku. Jako já z Rendez-Vous v seychelské Victorii.
Tweets favoritos de Mimi. (@MICAELADEBLASIO) | Twitter

Jak brat to co si o me mysli? (pomluvy,urazky)

16. července 2015 v 20:21 | WolfGirlLucka |  anything about??
Když jsme byli malí, museli jsme poslouchat velké. Jinak byl výprask.
Když jsme byli větší, museli jsme opakovat názory jiných a ve škole i práci kývat podle předepsaných osnov. Jinak byl opět sekec mazec.
Kdykoli jsme chtěli zapadnout do kolektivu, museli jsme se zavděčit většině. Jinak jsme zůstali sami proti davu.
Mnozí z nás se stali závislými na jiných. Kopiemi bez vlastní individuality. Nedivme se, že se bojíme osamostatnit, vyniknout, zkusit něco nového jen proto, že by to ostatní mohli zpochybnit.
hipster | Tumblr

Probůh, hlavně co si o nás jiní pomyslí?
Jak se přestat zmenšovat? Jak se stát imunním vůči posměchu a nepřejícnosti? Jak se zbavit té hrozné úzkosti v srdci, kdykoli čekáte na něčí rozhodnutí o Vás?
Já se ptám: Proč by Vás vůbec měl někdo soudit?
Alfons Mucha chtěl odmalička pomáhat. Proto šel na kněze. Ale na Slovanském gymnáziu v Brně ho vyvedli z omylu tím, že duchovní má být především vzdělaný, zatímco Alfons měl spíše otevřené srdce než otevřený mozek. Ve druhém i třetím ročníku propadl, nakonec ho vyhodili. Otec mu sehnal místo zapisovatele u soudu, kde si Alfons z nudy maloval zdobné iniciály a také občanské údaje pytláků a lapků nepsal, ale kreslil. Stal se nejslavnějším malířem divadelních plakátů a od 50 do 68 let stál až 10 hodin denně na 6metrovém lešení, aby namaloval Slovanskou epopej. Přátelé se mu vysmáli, otec o něm řekl, že ho jednou snědí vši. "Zpočátku jsem se trápil nad tím, co si ostatní o mé práci myslí, zda malba je dobrá, či ne. Pak jsem si uvědomil, kolik času a síly ztrácím svou slabostí, a přestal jsem na některé otázky hledat odpovědi. Naučil jsem se o názory jiných nezajímat, NEVĚDĚT o nich."
"Jako malý jsem byl pro ostatní pitomec. Udělal bych všechno, abych získal jejich přízeň. Pak jsem ale zjistil úsměvnou pravdu. Zatímco já jsem se po nocích trápil, jim jsem byl ukradený. Řešili mě jen tehdy, když mě viděli. Byl to kompletní výplod mé fantazie. Iluzí vznikly veškeré vnitřní obavy a nejistoty. Odsoudil jsem de facto sám sebe. Oni mi ublížili jedním slovem a už to hodili za hlavu. Ve mně ten problém zůstal," vzpomíná Richard Branson, dnes šestý nejbohatší Brit, v dětství dyslektik se špatnou pamětí a slabým vyjádřováním: "Měli bychom se méně starat o to, co si o nás jiní myslí, vzhledem k tomu, jak řídce se námi v reálu zabývají."
Vědci zjistili, že většina lidí kritizuje/chválí v závislosti na své okamžité náladě - s předmětem, který se rozhodnou hodnotit, nemívá názor nic společného. Kdo má náladu pod psa, odepíše cokoli. Kdo je v pohodě, je benevolentnější a považuje každý nápad za dobrý. Více než na Vás tedy záleží na člověku, který Vás hodnotí.
Někteří lidé si dokonce určité události podvědomě spojují s minulostí, averze bývá výsledkem pouhého "dojmu". Kolikrát už k odsouzení člověka stačil první pohled, jeho oděv, jedno slovo nebo jen výraz v tváři? "Lidé si mohou myslet, cokoli chtějí. Neovlivníte, jaká slova zvolí. Jak si skutečnost vyloží. Jaké záminky pro své věty mají. Kdykoli jsem činil velká rozhodnutí, dal jsem na sebe. Jiní lidé za mě neručí. Proto úspěch i neštěstí je každého osobní věcí,"
Co by z nich asi bylo, kdyby se přizpůsobovali svému okolí?
Marii Curie-Sklodowskou chtěli mít u plotny. Tam je prý jediné místo pro ženu! Ona se vzepřela a získala dvě Nobelovy ceny - za fyziku a chemii. Také se zabývala magnetismem, radioaktivitou a rentgenovými paprsky, izolovala radium a polonium.
Z Rembrandta Harmenszoona van Rijna chtěli mít rodiče pastora. Pak obchodníka. Uvrtali ho jen do vetešnictví, a to proto, že pozdějšího velkého malíře fascinovalo stáří a chodil do starobinců údajně na výkup zboží, ale ve skutečnosti malovat lidi. Šerosvit a figurální malbu zvládl jako málokterý tvůrce nizozemského zlatého věku.
Opravdu jste nevyléčitelnými narkomany z hlediska potřeby cítit uznání?
Změnit se není špatné. Znamená to, že jste přijali rozhodnutí. Že jste kormidelníky vlastního života. Že jste ochotni dělat chyby a růst tak rychle, jak se z nich budete poučovat. Že se nebojíte stát za svým. Že jste se rozhodli ŽÍT, ne jen EXISTOVAT.

FunMozar – Quotes On Change – Part 2
Quotes

Its summer time! ☼

16. července 2015 v 20:06 | WolfGirlLucka |  Little Diary♥
Caute =P

nesnasim psani clanku podruhe protoze se mi stane neco diky cemu se to neulozi a ja to musim psat 2x =D takze znovu a strucne. Ale mam cas takze se stejne nakonec rozepisu ano konecne jsem nasla zase cas na to se odreagovat a relaxovat a zaroven odpocivat a u toho napsat par clanku myslim ze po festivalu si to zaslouzim a k tomu bych jeste mela udelat 2 videa na Yt a absolutne si to nak nedavam =( mno od zacatku prazdnin uz to mam celkem high Eja jako kazdy rok odjel k mori ale ja to i tak mela celkem na spech jeden den jsem treba byla doma ale dalsi ne a hned ze zacatku jsem 6 jela do lazni do termalu na slovensko a pak uz to bylo baleni a chystani na MoR s Mattem ano matt je konecne doma a neni nekde v prdeli teda spis jakstaks doma ted je na nejakem tabore.

ano jak jsem psala jsem byla na MASTERS OF ROCK 2015 a taky jste si uz mohli vsimnout i par fotek/fotky na mem instagramu =DD bylo to tam opravdu bozi pristi rok jedu zas =) a taky si myslim ze metalisti a rockeri jsou jeste vic milejsi lide nez ktere potkavate na ulici. Moje mama rikala ze to tam bude samej ozrala apod ale ja v nich vydela jednotu jako v mem 2 nejoblibenejsim zvireti neboli vlku tim nechci ale zase rict ze nejak holduju metalu treba death metal si asi nikdy nepustim naplno protoze rvani do mikrofonu dokazu sama a tak dokonale ze z toho prasakji okeni tabulky nebo hur. =D ale folklorni metal jsem si vazne tak nejak oblibila nwm jestli je to kvuli tomu memu vlku anebo proste z housli apod epickych nastroju ale opravdu se mi zacal posledni dobou libit. takze skvely festival opravdu se mi libil dokonce i ma prezdivka (milacek metalistu) =D a uz se tesim na pristi leto.

takze 1 video bude z olomoucke zoo kde jsme jeli se tridou jako na vylet (ano na stredni=DD )a druhe z MoR a taky pozvanka na koncert Epicy/eluviete ktere se kona 30.10. take se chystam na Children of bodom diky Ejovi takze do brna a mozno na podzimni mor nebo nickelback do prahy v unoru =)
take bych chtela jet do prahy ale to mi asi nevyjde uz toto leto tak aspon zatim toto a vim ze uz ten clanek neni jako predtim jak jsem ho psala -.- neni tak epicky a je hodne strucny ale tak jdu aspon napsat ty hlavni dalsi clanky co jsem dneska sepsala/precetla takze aspon tohle se mi snad nesmaze s pozdravem vase WolfGirlLucka

Wolf