Červen 2015

Čím blíž jdu k tobě, tím jsi dál- Aneb cim vice nam na nekom zalezi a cim vic si ho vazime a dokazujeme mu to tim vic ho ztracime..

25. června 2015 v 21:04 | WolfGirlLucka |  anything about??

Chtela bych se podelit s jednou radou do zivota a zjistit jaky k tomu kde kdo ma nazor jestli stejny nebo tak popripade pomoct tem kteri prave zazivaji to same -

Tento článek vysvětluje jeden z největších paradoxů lidského myšlení. Proč nejobětavější lidé jsou nejčastěji obětováni. Proč ti, kteří nejméně dávají, nejvíce dostávají. Proč lidé ochotní pracovat za nejnižší plat jsou v nejkřehčím postavení.
Je to jedno z největších utrpení, jaké může člověk zažít: Milovat, bez opětování. Podbízet se až za mez vlastní hanby, a být ignorován. Dávat maximum, a cítit, že to nestačí.
Jak tomu rozumět, že ti, které jsme schopni nejvíce obdarovat, před námi utíkají? Proč se to děje?
Vysvětlím to jediným slovem, ale předem varuji, že nebude příjemné.Kdykoli vnucujeme druhým to, jak bez nich nemůžeme dýchat, a jsme pak překvapeni tím, že jsme pro ně jenom vzduch, je to tím, že jsme pro ně - jste připraveni? - BEZCENNÍ. Možná jste teď pohoršení. Jak ten, kdo dává nejvíc, může být bezcenný? Tak si to vysvětleme.
Všech věcí, které nyní vlastníme, nebo všech úspěchů, které jsme kdy dosáhli, si vážíme tím víc, čím více jsme jim obětovali. Fixujte, prosím, tuto větu. Například vítězství ve sportovním utkání má pro nás mnohem vyšší cenu tehdy, když jsme ho v potu tváře vydřeli, než když nám samo spadlo do klína tím, že se soupeř v průběhu zápasu zranil a vzdal to, nebo se k souboji vůbec nedostavil. Také do ohně daleko spíše skočíme pro cenově zanedbatelnou věc, která má pro nás příběh, než pro drahou cetku, ke které nemáme žádný konkrétní vztah. Když jde o skutečnou hodnotu čehokoli pro člověka, všimněte si, že skoro nikdy nerozhoduje nominální cena, ale to, co jsme kvůli té ceně museli oželet.
Stejný model funguje ve vztahu k lidem. Chceme-li, aby si nás druzí všimli a vážili, musíme pro ně mít hodnotu, tedy to, o co musejí usilovat. A máme-li mít nějakou hodnotu, nesmíme se před nimi sami znehodnocovat. Tedy především jim nesmíme umožňovat, aby o nás nemuseli bojovat.
Může se to zdát jako paradox, ale lidé ochotní pracovat za nízký plat nemají v očích zaměstnavatelů vysokou hodnotu. Kdykoli přistoupí na nižší plat, ta hodnota znovu klesne. Je to i logické. Kdyby měli vyšší hodnotu, dostanou vyšší plat. Proto také v mnoha firmách se při reorganizacích a snižování stavů nejdříve propouštějí řadoví zaměstnanci, ačkoli na nich je tíha skutečné práce. Je to proto, že oni mají v očích zaměstnavatelů "nejnižší hodnotu" a jsou "nejsnáze nahraditelní".
V lásce jako v práci platí: Máme-li nějakou hodnotu mít, nesmíme ji ztratit. Každý fungující vztah je jako mince. Na jedné straně je oboustranný přínos. To je to, co oba díky vztahu inkasují. Na druhé straně je oboustranná cena. To je to, co oba za přínos platí. Čím vyšší je součet obou stran, tím více si mince společně vážíme.
Lidé, kteří jsou k mání zalevno - o které není nutno zvlášť usilovat, čili kvůli kterým není nutno nic obětovat - mají nízkou hodnotu. Vím, že je těžké si to připustit a přestat na druhého tlačit. Je to těžké, ale nezbytné. Jak tedy změnit svůj přístup? Jak získat zpátky dostatečnou hodnotu? Jak zařídit, abychom těm, kteří po nás doposud ani nevzdechli, začali imponovat?
Creative Passion | via Tumblr
1. Mějme svůj život
Nejrychlejší cesta, jak ztratit svou hodnotu, je začít žít podle druhých. Řídit se jimi. Odevzdat se jim. Přestat být sví.
Zní to romanticky, ale fakta jsou nelítostná. Lidé, kteří se obětují jedinému zaměstnavateli, mají za svou exkluzivitu nižší hodinovou mzdu. Není to paradox. Je to logika. Protože - jsou ZÁVISLÍ.
Naznačujeme-li v jakémkoli vztahu, že jsme na druhém zcela závislí, vypínáme svou přidanou hodnotu. Přidaná hodnota je to, pro co sami vstupujeme a pro co někoho přijímáme do vztahu. Zkrátka a dobře: že ve dvou jsme víc než jeden. Abychom byli pro někoho přidanou hodnotou, musíme mu logicky přidat něco, co bez nás nemá. Tedy nekopírovat ho, nepřekrývat jeho schopnosti a vlastnosti, nýbrž přinášet do vztahu něco vlastního. Protože to má pro druhého hodnotu.
Máme-li každý svůj život, jsme ve vztahu mnohem odolnější. Jednak jsme méně závislí na druhém a jednak lépe prospívá i celý vztah. Vysvětlím to přirovnáním. Máme-li jen jednu nohu a zakopneme, jsme daleko méně stabilní, než když máme nohy dvě a jedna z nich zakopne. Kdykoli máme vlastní (odlišné) zážitky, může se stát, že jeden partner se domů vrátí po špatném dni, ale ten druhý ho dobrým dnem může vyvážit. Každý totiž přinese do společného života něco svého. Jiné zkušenosti, pocity, nálady. Kdo chce, aby mu partner obětoval celou svou polovinu, tedy i svou seberealizaci, je sám proti sobě a dříve nebo později na tento nátlak doplatí. Začne totiž nabývat pocitu, že ten druhý je zbytečný. Že mu nic nepřináší. Jen bere.
Mít i ve vztahu do jisté míry svůj život a soukromí znamená zachovat si možnost být sám sebou a podpořit druhého i tehdy, když se jeho polovina společného života hroutí. Ne nadarmo se říká, že nejlepší partneři jsou ti, kteří druhému dopřejí svobodu.
"In a world through which i travel,i am endlessly creating myself."

2. Nebuďme na druhém závislí
To slovo jsem už použil. Aby bylo zvlášť jasné, obměním ho.
Snad nikdo ve vztahu nestojí o outsidera. O někoho, kdo nezná/nemá svou cenu, kdo je koule na noze, která jen stahuje ke dnu. Proto je životně důležité, aby do vztahů vstupovali jen lidé vyzrálí, kteří si uvědomují svou cenu a nehodlají z ní výrazně slevovat.
Dáváme-li druhému dopředu najevo, že bez něj nebudeme schopni žít (ačkoli s ním ještě ani nežijeme), působíme na něj jako slaboši. A slaboši nemají sílu. Kdo nemá sílu, není schopen budovat vztah.
Vztah nepadá z nebe. Je jako semínko, které oboustrannou péčí vzklíčí a od té doby je nutné na něm OBOUSTRANNĚ PRACOVAT. Poslední dvě slova jsou zásadní. Uvědomme si, že oba partneři jsou od přírody rozdílní. Jestliže mají společně něco budovat, musejí být schopni například diskutovat problémy. Dívá-li se ten druhý na nás jako na svatý obrázek a přitaká všemu, co řekneme, dopředu víme, že veškerou tíhu vztahu, jakož i odpovědnost, nechá na nás. A to vůbec není příjemné. Připomíná totiž dělníka, který sedí na obrubníku a oceňuje kolegu, který dře, slovy: "No Ty to ale děláš krásně… Sám bych to neuměl lépe… Tak pokračuj… Já Ti to nebudu kazit."
Outsider ve vztahu je jako neplavec v moři. Máte dost starostí jenom s ním. Na jednu stranu Vás to posiluje, protože kdykoli zvedáme druhé, sami nabýváme na svalech. Na druhou stranu, jestliže jeden posiluje a druhý se veze, propast mezi oběma se s každým dnem prohlubuje.

3. Uvědomujme si rezervy. Partnerovy i svoje
Všichni jsme sochaři. Při narození jsme byli neotesaný kus. Ten každou zkušeností opracováváme. Každý den nepřetržitě tvarujeme podobu toho, kým jsme, do podoby, kým chceme být. A naším největším požehnáním je, že kým chceme být, ještě nejsme. Protože díky tomu na sobě pracujeme.
Je životně důležité mít touhy, které nás ženou vpřed. Život bez snů a cílů je jenom přežívání. Partner je tu od toho, aby nám v sochařině pomáhal. A to dvěma směry. Za prvé nás upozorňoval na nedostatky, které ještě máme, a za druhé nás podporoval v tom, abychom je odstraňovali.
V člověku, který dopředu předstírá, že jsme dokonalí (nebo ještě hůř tomu dokonce věří), nemůžeme mít osobu, která by nás posouvala. Proto i my k žádnému partnerovi nikdy nepřistupujme jako k bezchybnému a k jedinému, který je na výběr. Jednak je to lež a jednak bychom demonstrovali, jak málo o životě víme. Ne, nikdo není bezchybný a nikdo není jediný. Nejžádanějším partnerem budeme naopak tehdy, pokud se nebojíme dát najevo, že dobře vnímáme nedostatky toho druhého, ale buď pro nás nejsou směrodatné (akceptujeme to, jaký ten druhý je), nebo jsme odhodláni ho podpořit a pomáhat mu v tom, aby se stal lepším, než momentálně je (pokud o to zdokonalování stojí).
Ani bych to nemusel dodávat, ale raději to dodám: Pochopitelně i my musíme vystupovat tak, že jsme si vědomi svých nedostatků, ale stejně tak jsme odhodláni na sobě makat. Nicméně to neděláme jen jen kvůli druhému. Ale také kvůli sobě.
Kvůli nám oběma.

4. Nesrovnávejme partnera s nikým předchozím

Jedna z nejhloupějších poklon zní: "Jsi lepší než všichni před Tebou." Proč je tak hloupá? Protože téměř nic nevypovídá o osobě, které je určena. Nýbrž vypovídá všechno o osobě, která ji vyslovila.Za žádných okolností ve vztahu nesrovnávejme dvě osoby. Jsou nesouměřitelné. Předností každého člověka je jeho neopakovatelnost a nezastupitelnost. Jistěže každý nový partner je "někdo, koho jsme nikdy předtím nepoznali". Jistěže je "výjimečný". Jistěže je "nejlepší". Protože je to ON. Je sám sebou. Všichni jsme nejlepší, jací v dané chvíli můžeme být. Ale všichni na sobě můžeme pracovat tak, abychom již za minutu byli lepší. Aniž bychom s někým soupeřili. Jediný relevantní soupeř, se kterým se můžeme poměřovat, jsme totiž my sami. Jen my máme stejnou historii i stejné možnosti.
Lidé, kteří poměřují druhé navzájem nebo sebe s jinými lidmi, tím naprosto odhalují svou metodiku myšlení. Tito lidé jsou schopni závisti, nepřejícnosti a dalších negativních projevů, které paradoxně nejvíce škodí jim samotným. Naznačují, že jsou ochotni "vyrovnávat se svému okolí" jenom tak, že snižovat jeho hodnotu. Nikoli tím, že by se snažili zvyšovat hodnotu svoji.
Takoví lidé nemají sklon posouvat. Mají sklon ponižovat. Z hlediska vztahu jsou lidé, kteří závidí a nepřejí, bez hodnoty. Protože nemají ani základní sebevědomí, na kterém by chtěli stavět.

💕 my amazing followers! Would any of you want to be pen pals on here?

5. Nechtějme se měnit podle druhých
Jednou ze základních lidských potřeb je být oceněn. Ovšem ještě důležitější je si ocenění zasloužit. Nikdy není dlouhodobým řešením jen přizpůsobit se druhým, a za to získat falešné ocenění. Protože pak nejsme oceněni my, nýbrž originál, na který se adaptujeme. Navíc kdykoli ztrácíme kus sebe, kus své unikátnosti, ztrácíme současně kus své hodnoty.
Asi nejdokonalejším projevem harmonie je jin a jang. Dva zvláštní útvary, které rozhodně nejsou samy o sobě dokonalé. Nicméně dokonale se DOPLŇUJÍ. Ve vztahu je nezbytné být sám sebou. Protože jen tak můžeme tomu druhému dát to nejlepší ze sebe, abychom vyplnili to, co mu schází.
Abychom věděli, co druhému schází, to ovšem musíme nejprve zjistit. Jak se to dělá? Tou nejdůležitější věcí ve vztahu. Komunikací. Pravidelnou rozmluvou o tom, co druhému v životě schází, po čem touží a zda já jsem schopen tyto mezery vyplnit. Slovu schopen přitom musíme správně rozumět. To slovo totiž odráží nejen přítomný stav, ale i všechen čas budoucí. Tedy to, na čem jsem ochoten pracovat a co doplnit. Každé ano párovému vztahu je silným závazkem. Ničím míň, ale také ničím víc. Ano je pouze slovem, které je potřeba naplnit skutky. Pokud to, co jsme slíbili, jsme nesplnili nebo se o to alespoň adekvátně nepokusili, pak naše slovo nemělo žádnou cenu. Tak jako my sami.
Druzí nepotřebují, abychom se měnili podle nich. Naopak daleko víc ocení, když budeme sví, a právě proto druhým pomůžeme splnit všechno, po čem touží. Tedy všechno, co by bez nás možná nedokázali.

6. Jenom nedávejme
Zdravý vztah je všemi směry vyvážen. Všechno, co vložíme, musíme dostat zpět. Nemusí to být ve stejné podobě (peníze), ale v jiné (city).
Všechno, co v přírodě funguje, musí mít vyrovnanou energii. Kdykoli dáváme dopředu najevo, že budeme ochotni příliš dávat, dostáváme druhého (častě nevědomě) do nepříjemné pozice, kdy si uvědomuje, že by si mohl vzít až příliš vysoký úrok. A pak být zdrcen sám tím, že ho nebude schopen v takové míře splácet.
Nespěchejme s dáváním, hlavně na počátku vztahu. Na dávání bude vždycky hodně času. A pokud jsme narazili na férového partnera, pak vztah, ve kterém hned dáváme plnými hrstmi, odmítne, nebo k němu bude přinejmenším rezervovaný.
To je podstata toho, proč si někdy mylně vykládáme, že nás druzí opomíjejí, když jim zdůrazňujeme, že jsme schopni je milovat přespříliš. Oni nás ignorují v našem zájmu. Abychom se my jednou nestali původcem výčitek, které jsou zabijákem vztahu.
.

7. Respektujme druhého
Vzájemný respekt je hlavní podmínkou fungování vztahu. Dokonce i ti nejúžasnější lidé (alespoň v našich očích) jsou jen lidé. Tudíž nedokonalí. Někdy potřebují na věci více času než my. A někdy mají na nás prostě jiný pohled. I když si myslíme, že bychom pro druhého byli tím nejlepším do páru, ten druhý to ještě vědět nemusí. Předložme tedy, místo domněnek, první důkaz, že jsme hotoví pro vztah: Respektujme jeho přání. Budujme svůj život, pracujme na své sochařině, neměňme se. Když tohle dokážeme, naše hodnota nikdy neklesne.

...
so cute

Love ❤️
-Dekuju vsem co si tohle precetli az sem ja jsem ze svych chyb uz poucena.. =) a kladu knim tenhle nazor. zajima me ale i u ostatnich tak kdyztak budu rada za kazdy nazor v komentarich. a citat na konec pro ty kteri ignoruji ty co pro ne delaji to maximum protoze si mysli ze uz nemusi bojovat? -Až keď tu pre nás ten človek nie je, vtedy si uvedomíme čo všetko pre nás znamená. ;)



Omluva za neaktivitu

25. června 2015 v 20:45 | WolfGirlLucka |  Little Diary♥

Caute. -)

Dneskem mi konecne konci definitivne skola a zacinaji prazdniny =3 bohuzel s tou moji uzasne posranou stredni skolou mam jeste v lete jeden den praxe =( coz je uplne nahowno.. Chtela bych se vam omluvit za neaktivitu ale nemela jsem vbc cas.. =( V lednu jsem mela mensi problemy... nechtela jsem byt na intru a pak jsem si ani nevozila notebook + kdyz uz jsem teda byla doma byla jsem vecne u kamaradu protoze pres tyden jsem je nemela jak videt... takze to byl Eja apod. strasne dlouho jsem nevidela treba Matta nebo par lidi.. =( nemam na ne absolutne vbc cas.. pak byl brezen duben to jsem se zacla trochu kamosit s 2 klukama na intru Pajou a Honzou + v unoru jeste byly problemy se spolubydlici a vbc od brezna jsem se na pokoji uplne osamotnila a zase byla sama za sebe a bylo mi nanic kazdy vecer u otevreneho balkona dychtici po mych lesich za barakem a po mojem osobnim volnu stejne se na me pak Dan vysral.. pak co jsem se bavila jeste s dalsim super klucinou ktery tento rok jiz odmaturoval ale byl z jine skoly tak se na me taky vysral takze ted je muj nejlepsi kamarad asi ja.. jsem hodne smutna posledni dobou protoze mi prijde ze me lide posledni dobou strasne podcenuji a delaji si ze me srandu je mi na nic.. asi potrebuji nejakou dobu aj oddych a vdat se do naruc prirody..
vratila jsem se zpatky k workoutu zpet k sledovani serialu (Supernatural,Teen wolf,American Horror story)
s Ejou a Mattem je to napicu jsem smirena s tim ze jsem je ztratila oba.
bylo celkem aj hodne akci na skole duben kveten a cerven utekl pro me hrozne rychle.. =(
prisla jsem o me chovne kraliky. styska se mi po nich. nemam nic. =( jen psa.
za cely tenhle posrany skolni rok mi prijde ze jsem zase vic ztratila nez nabrala.
dneska jsem po dlouhe dobe byla venku a videla sveho byvaleho =) libi se mi ze nabral sve cile a jde si za nimi nezajem co si mysli ostatni a poprve se svezla na motorce =D O.o je to brutalni a libilo se mi to =D ale nemuzu si zvykat protoze na tohle mam smulu...
sere me jak si kazdy ze me utahuje z toho jak jsem malinka apod. =( asi po zivote chci hodne vysoke cile no v kazdem pripade sem hodlam sepsat dlouuuuhy clanek co jsem psala na fb a taky dalsi clanky co mam nazory a rady ze zivota. =)
na konec jen dodam me plany na prazdniny:
-Masters of Rock
-Lazne
-Hlidani psa,brigada
-bazen
-praha(zoo,nakupy)
-stanovani
-Vranov
atd. =D
a co vy tesite se na vysvedceni a taky jste skoncili driv? nebo teprv skoncite az zitra nebo az pristi utery? =O =P a tesite se na vysvedceni? bude podle vasich pozadavku? co vase plany na leto? =) kdyztak komentare =)
WolfGirlLucka
Gif