Vlk obecny

4. června 2011 v 21:32 | WolfGirlLucka |  anything about??
Vlk obecný je psovitá šelma. Postupnádomestikace tohoto druhu vedla k vydělení poddruhu Canis lupus familiaris - psa domácího. Původně byl rozšířen po celé severní polokouli, nyní je jeho výskyt značně omezen - jeho stavy radikálně poklesly a na mnoha místech byl vyhuben. V Česku se vyskytují poměrně v malé míře, pravidelně pouze při hranicích se Slovenskem.

Vzhled

  • Hmotnost: 30-60 kg
  • Délka těla: 100-170 cm, ocasu: 35-50 cm [1]
  • Výška v kohoutku: 65-115cm
  • Rychlost běhu: 45 km/h (krátkodobě i 58 km/h)[2]
Vlk obecný je největší psovitá šelma. Samice bývají menší než samci, velikost vlka záleží také na poddruhu. Vlci žijící na severu jsou obecně větší než poddruhy z jižní částiareálu.
Vlk se na první pohled podobá německému ovčáckému psu, liší se však od něj v několika drobnostech. Má širší a zašpičatělejší hlavu, šikměji postavené oči a kratší, výrazně trojúhelníkovité uši.
Vlci mají 42 zubů. Vlčí špičák může být dlouhý až 6,5 cm, silné trháky a mohutné žvýkací svaly umožňují vlkovi chytit a zabít kořist

Vlčí srst

Vlčí srst se skládá ze dvou vrstev: vrchní vrstva je tvořena hustými chlupy, které odpuzují vlhkost, podsada je měkká a slouží jako tepelná izolace. Izolační schopnost vlčí srsti je tak dobrá, že na vlkovi netaje sníh. Vlci mají huňatý ocas, který v zimě používají jako přikrývku. Severní poddruhy mají srst také podstatně delší a hustší než jižní.
Vlci jsou po lidech nejrozmanitějším druhem na světě - jejich srst může být čistě bílá, úplně černá, vybarvená ve všech odstínech šedé, skořicová, krémová, hnědá, stříbrná i zlatá. Možné jsou samozřejmě všechny přechody.
Zbarvení také závisí na sezóně. Zimní srst bývá světlejší a hustší.
Většina vlků má tmavší hřbet a světlejší břicho, často mívají tmavší masku okolo očí.
U vlka eurasijského, poddruhu vlka obecného, převládá podle sezóny rezavohnědý až šedočerný odstín, pouze spodní část těla a vnitřní strany končetin jsou nažloutlé až bělavé a vnější okraje ušních boltců černé. Pruh tmavší srsti se někdy táhne i středem hřbetu.
Vlci obývající tundru a polární oblasti bývají i celoročně úplně bílí.

Změna barvy

Byly popsány případy, kdy vlk během několika let úplně změnil barvu. Štěňata polárních vlků mají krémovou barvu, až postupem času vyblednou. I úplně černí vlci mohou postupem let získávat stále světlejší barvu, někdy se z černého vlka stane i bílý vlk.

Rozšíření

Vlci jsou velmi přizpůsobivým živočišným druhem, dokážou žít v pouštích, suchých stepích, v lesích, bažinách i v tundře.
V mnoha poddruzích obývali celou severní polokouli. Na mnoha místech byl ale vlk člověkem vyhuben.
Vlivem pronásledování a lovu, které trvalo až do nedávných let, vlk zmizel z velké plochy svého původního areálu, a bylo nenávratně ztraceno i mnoho poddruhů vlka.=(=(

Sociální chování a potrava

Vlci jsou sociální zvířata žijící v dobře organizovaných smečkách.
Vlci jsou predátoři, kteří žijí ve smečkách, jejichž velikost závisí na tom, zda je dostatek potravy. Smečka se soustřeďuje kolem páru, který má mláďata (a sdružuje se na celý život), a může mít až 20 členů.
Protože vlci loví ve skupině, mohou zabíjet zvířata větší, než jsou oni sami. Živí se hlavně jeleny, losy a severoamerickými soby karibu. Hladová smečka se odváží napadnout i osamoceného bizona. Vlk může najednou sníst asi 10 kg masa. Průměrná spotřeba jedince na den je 2 kg masa, přičemž dokáže vydržet i několik dní bez potravy.

Poddruhy

Vlk obecný arktický
  • Vlk obecný kanejský (Canis lupus alces; Goldman, 1941 †)
  • Vlk obecný arktický (Canis lupus arctos; Pocock,1935)
  • Vlk obecný mexický (Canis lupus baileyi; Nelson and Goldman, 1929)
  • Vlk obecný novofoundlandský (Canis lupus beothucus; G.M.Allen & Barbour, 1937 †)
  • Vlk obecný mongolský (Canis lupus chango; Gry, 1863)
  • Vlk obecný španělský (Canis lupus deitanus; Cabrera, 1907 †)
  • Vlk obecný horský (Canis lupus fuscus; Richardson, 1839 †)
  • Vlk obecný pralesní (Canis lupus hallstromi; Troughton, 1958), považován za taxonomické synonymum poddruhu Dingo (Canis lupus dingo; Meyer, 1793), též antarcticus (Kerr, 1792), australasiae (Desmarest, 1820), australiae (Gray, 1826), dingoides (Matschie, 1915), macdonnellensis (Matschie, 1915), novaehollandiae (Voigt, 1831), papuensis (Ramsay, 1879), tenggerana (Kohlbrugge, 1896), harappensis (Prashad, 1936)
  • Vlk obecný ostrovní (Canis lupus hattai; Kishida, 1931 †)
  • Vlk obecný japonský (Canis lupus hodophilax; Temminck, 1839 †)
  • Vlk obecný Hudsonův (Canis lupus hudsonicus; Goldman, 1941)
  • Vlk obecný eurasijský (Canis lupus lupus; Linnaeus, 1758)
  • Vlk obecný arizonský (Canis lupus mogollonensis; Goldman, 1937 †)
Vlk obecný iberský
  • Vlk obecný texaský (Canis lupus monstrabilis; Goldman, 1937 †)
  • Vlk obecný prériový (Canis lupus nubilus; Say,1823)
  • Vlk obecný kanadský (Canis lupus occidentalis; Richardson, 1829)
  • Vlk obecný indický (Canis lupus pallipes; Sykes,1831)
  • Vlk obecný černý (Canis lupus pambasileus; Elliot, 1905)
  • Vlk obecný iberský (Canis lupus signatus; Cabrera, 1907)
  • Vlk obecný polární (Canis lupus tundrarum; Miller, 1912)
  • Vlk obecný kolorádský (Canis lupus youngi; Goldman, 1937 †) [1]
= Vyhynulý poddruh

]

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama