konecne nova kamera!! :P

10. srpna 2016 v 18:20 | WolfGirlLucka |  Little Diary♥
Hello lidicky,
tak prazdniny se nam celkem krati a kdyz se tak na to podivam polovinu toho hlavniho co jsem mela v planu a chtela udelat se bohuzel nestalo ale tak treba se aspon ta jedna jedina vec povede.:)
Ale ted k tomu hlavnimu tedka jsem byla o vikendu nebo spis od ctvrtku do nedele v Praze a konecne si koupila novou napodobeninu Go pro kameru :3.
A zde je primo natocen celkovy vylet :3 jeste jsme teda byli krome zoo v nakupnim centru ale to uz je jen takovy mensi detailik. :) takze kdybyste se chteli podivat prikladam video:
vase WolfGirlLucka :)
 

Masters of Rock Last year.

9. srpna 2016 v 18:38 | WolfGirlLucka |  videjka klavinkyy
Dobjej vsimla jsem si ze uz jsem tu dlouho nic nedavala =D ale na yt jsem aktivni cca byla + na ostatnich webech ale ted k tomu hlavnimu myslim ze jsem zde nedavala Yt z minuleho roku z Masters. tudiz pokud chcete zhlednout muj video zaznam z minuleho roku zde je :

Letosni rok jsem se tam podivala znovu bohuzel mam novy mobil nebot se mi ten kterym jsem ten rok na masters natacela rozbil :( tudiz zadny zaznam bohuzel nemam(z tohoto roku) jelikoz za 1) prselo 2) spatny zvukovy zaznam na mobilu :(

Tak vam tady zverejnuji z minuleho roku a pristi uz to snad s novou kamerou vyjde :)

WolfGirlLucka

Navrat k blogu.A memu zivotu v utajeni -2016

10. února 2016 v 10:12 | WolfGirlLucka |  Little Diary♥
Nejkratsi odstavec z deniku

Ano ctete spravne rozhodla jsem se dale pokracovat v tehle napul dokonale "strance"
Duvod je jasny. Vy! ano dekuji vsem kteri me v tomhle podporili a napsali mi na Email ze doufaji v dalsi clanky a ze uz nemaji co cist a tak jim to chybi.

tak jsem se rozhodla si zkratit zivot a vratit se k memu starsimu zivotu v utajeni a rozmysleni o dalsich clanku protoze me stale napadaji ruzne napady muzete je ocekavat v nejblizsi dobe.
pokusim se sem sepsat ve zkratce celkove zbytek meho roku 2015 a dostat se do nastavajiciho deni meho posledniho "detskeho" zivota.

rozhodnu se k clanku dat i na Yt nove videa(pokud to bude na tema).A snad nak zvladnu o vikendu sepsat aspon 2 clanky.

co muzete ocekavat?
  • Nove smysluplne,zamyslive,uvahy v zivote
  • Nove napady,tvorby
  • informativni clanky
  • zkvalitneni blogu(hahaha! pokus o grafiku)
  • obrazky
  • okopirovane informace
  • zajimave fakty.(ano predem se omlouvam ze mozna budu krast obrazky se stranky o faktech)
  • nove ankety na vase nazory.
  • sprateleni- Facebook. (zalezi na vas)

predem dekuji par lidem kteri mi napsali do emailu. A pozitivni anebo doplnujici komentare jsem na blog.
i kdyz tahleta stranka podle meho nazoru upada do zapomeni protoze co si budeme povidat je takovych stranek asi milion. a nektere uprimne i lepsi pokusim se to tu dat tak nejak do provozniho zpusobu Smějící se

See u later.
-WolfGirlLucka
wolf, animal, and nature image


 


Proč jdou vztahy tak rychle do háje.-

16. července 2015 v 21:29 | WolfGirlLucka |  laaaaska
nedavno mi jeden kamarad napsal jeden clanek do zivota chtela bych se snim podelit i svami protoze mi prijde hodne zajimavy

Na Seychelách mám čas přemýšlet. Sedím v nejmenším hlavním městě světa, Victorii, v baru, kde jsem jediný host, s výhledem na kruhový objízdek, zdejší atrakci, v jehož středu se tyčí stříbřitá replika věže s hodinami z londýnského mostu Vauxhall. Číšnice se mnou vede zdvořilostní rozhovor, zjevně abych neodešel a dal si ještě nějaký drink. Připomíná mi to takzvanou čárkovou konverzaci ve vztahu (konverzace "za čárku", které se člověk účastní, jen aby se neřeklo):
- "Ahoj, co nového v práci?"
- "Nic. A u Tebe?"
- "Taky nic." (Tak čau, zbývá dodat, protože tím bývá často celý rozhovor hotov. Či spíše odbyt.)

Necítím se v té situaci dobře a už proto z Rendez-Vous odcházím. Jak jdu po dřevěných schodech, dochází mi, že dobře se člověk necítí nikde, kde musí dělat věci, které se po něm očekávají. A uvědomuji si, že lidé si stěžují na to, že nedostávají ty správné odpovědi, přitom, což je podstatnější, neumějí klást ty pravé otázky. Ptají se bez zájmu jak sebe (když ve skutečnosti po žádné kariéře netouží a jen chtějí lenivě ležet doma), tak partnera (když je ve skutečnosti také vůbec nezajímá, jak se má, co dělá, čím se trápí - prostě mají pocit, že se to musí). Potom vedou konverzaci, které nespěje nikam. A stejně se jednou vytratí i jejich vztah.
Došel jsem po jediné hlavní tepně Victorie až k přístavu a sedl si na molo s výhledem na okolní ostrovy. Je škoda, když si mnohé chyby uvědomíme, až když je pozdě. Na rozdíl od kariéry totiž vztah obvykle druhé šance nedává. Ve vztahu se jede načisto, rozbité hrnce se špatně slepují a hlavně nedrží. Já jsem už ve věku, kdy jsem těch hrnců rozbil hodně a díky tomu jsem se mnohokrát učil, že než bude pozdě, měli bychom se s druhým naučit komunikovat efektivně. Jsem totiž přesvědčen, že komunikace je základ vztahu, umí ho prohloubit a otevřít - pokud nám ovšem ten druhý není lhostejný. Když budeme klást lepší otázky, můžeme naslouchat odpovědím přímo ze srdce. Sami pak můžeme fungovat jako záznamník, nervózní z toho, že neobdržel ještě žádný vzkaz. A proto bychom měli k druhému vznášet neustálé poselství: "Ptám se Tě, protože mi opravdu záleží na tom, jak se cítíš a co mi potřebuješ sdělit. Skutečně Tě chci poznat."
Připadá mi paradoxní, že čím déle se dva lidé znají, tím více se odcizují. Já už takový vztah nechci. To raději žádný. Vím, že špatný vztah může zničit více než srdce a naděje. Může rozbombardovat veškeré ambice, cíle, sebevědomí. Rozbít kompas, s jehož pomocí se snažíme orientovat v životě. Dokonce si myslím, že když nehledáme ve vztahu hloubku a smysl, nejsme schopni ani pokládat otázky, které mají hloubku a smysl. A tak než příště vstoupí host do baru našeho života, dejme si záležet na svých otázkách. Nebo po jednom drinku také odejde. A nakonec zjistíme, že chyba ani nebyla v něm…
Otázky, z nichž je patrné, že nám na druhém záleží, jsou jako klíč, co odemyká dveře v lidech, kteří nás začali milovat. Je to sice klíč "jen" od úspěšného vztahu, ale úspěšný vztah je základem úspěchu v čemkoli jiném. Protože je základem pohody, zázemí a dobíjení energie. A tak když chceme postavit dům, nezačínejme od střechy. Ale pěkně od podlahy a opěrných zdí. Náš partner takovou oporou může být, pokud mu ovšem oporou dokážeme být i my sami.
Never..

1) "Co Ti dnes udělalo dobře?"
Proč vůbec lidé vstupují do vztahů, když samotným jim je také dobře? Povím Vám proč. Protože když vztah funguje, tak sdílená starost je poloviční starost a sdílená radost je dvojnásobná radost. V obou případech je ale nutné tu starost i radost sdělit.
Je úžasné, když máte partnera, který se zajímá o důvody Vaší spokojenosti. Bývá to jeden z mála lidí na světě, který Vám úspěch opravdu přeje, protože se ho bytostně dotýká. Čím větší energií totiž záříte, tím spokojenější může být i on. Proto je klíčové při partnerovi stát, ať se mu děje cokoli.
Nikdy jsem nepochopil vztahy, kde si jeden hraje na chytráka, který "všechno věděl dopředu, radil druhému opak, varoval ho…" Tohle není brainstorming na poradě, kde má jeden morální převahu a druhý trpí jako pes. Vztah je plavba na jedné lodi, která buď pluje, nebo se potápí, a nikdo nemá záchrannou vestu. Tam na palubě, když je zle, nepomáhají výčitky, pomáhá jen konstruktivní řešení.
V životě to chodí tak, že všechny dny nejsou dobré, ale v každém dni se něco dobrého najde. I když to u partnera šlo dneska "prdelkou napřed", vždycky bychom mu měli pomoct najít něco pozitivního. To je náš úkol ve vztahu. Je to jako procházet bažinou a snažit se nacházet pevné body. Na ty stoupat, a tím se posouvat dál. Touto metodou se dá překonat každá bažina. A každý den takové opěrné body má. A i kdyby neměl, má je předchozí den. Nebo následující. Partner tu je od toho, aby dokázal vidět černotu z nadhledu. Aby objal druhého, když prší, a společně počkali, až do mraků zasvítí slunce a na nebe vystoupí nádherná duha.
Štěstí ve vztahu závisí na kvalitě myšlenek, které do něj partneři vnášejí. Na míře jejich pozitivity. I když pár není schopen změnit situace, které se jim přihodily, může změnit pohled, jakým tyto situace vnímá a jak o nich přemýšlí. S odstupem času zjistí, že se nejvíce nasměje tomu, co ho v minulosti nejvíce bolelo.

2) "Co způsobuje, že se cítíš osaměle a nedůležitě?"
Tohle je otázka těžká na položení a ještě těžší na zodpovězení. Přesto stojí za to.
Předně, i když se domníváme, že čelíme snad všem démonům světa, ve vztahu platí, že na tyto démony jsme dva. A že těmto démonům, pokud náš vztah opravdu stojí za to, nakonec dokonce poděkujeme. A víte proč? Protože tak jako když jde o překážky v cestě za osobním úspěchem, i v tomto případě výzvy a problémy pár utužují, mnohdy i slepují lépe než Pattexem.
Tehdy si uvědomíme, že náš vztah je důležitý ostrůvek ve světě, kde bez ohledu na okolní dění přestáváme být ztraceni a poraženi. Kde partner nás nenechá padnout, nýbrž nás nepřetržitě mobilizuje, abychom se nevzdávali, a zároveň i chrání, abychom měli krytá záda. A i kdybychom pak v boji ztratili rovnováhu a vypadli z ringu, právě on nás chytí do náruče - takové okamžiky každý vztah posilují.
Je to možná zvláštní, ale skutečný partner nám nikdy nedává odpovědi na všechny otázky. Ani neřeší všechny naše problémy. Možná vůbec nemluví, vůbec neřeší. Přesto je tím klíčovým elementem našeho úspěchu jen proto, že vždy sedí při nás, když potřebujeme věci promyslet, nabízí rameno, když se potřebujeme schoulit, a kapesník, když se potřebujeme vybrečet. Je to člověk, který je za všech okolností nablízku. A víte proč?
Protože je partner.

3) "Co mám udělat pro to, aby ses cítil/a milovaná(ý) a oceňovaná(ý)?"
Mnohdy se utrhujeme na partnery, kteří naznačí, že jsou ve vztahu otrávení a zklamaní. Co si to vůbec dovolují? - čertíme se. A snažíme se najít příčinu všeho zla v nich. Nabízím modifikaci:
Co kdybychom ten nejlepší proslov života v zápalu hněvu, kterého budeme vždycky litovat, raději předvedli před zrcadlem a vůči sobě? Není to totiž spíše tak, že my nedokážeme druhému projevit dost lásky a uznání? Tudíž že chyba je na naší straně?
Ve vztahu totiž nezáleží na tom, jak moc jsme si jisti náklonností druhého. Vždycky je prima připomínat si to. Milovat a být milován jsou nejkrásnější fenomény, jaké člověk může cítit, a měly by být vyjádřeny co nejčastěji, protože dávají ohromnou energii. Oběma.
Nechoďme tedy kolem horké kaše. Nepřipadejme si trapně, když máme odhalit své srdce. Prostě pojďme zpříma na věc a řekněme druhému, co pro nás znamená. Za co si ho vážíme. Za co ho obdivujeme. Až příliš mnoho vztahů se rozpadá pro slova, která sice byla v hlavě, ale zůstala nevyslovená. Neodkládejme to. Neexistuje žádné zítra. Dnes je den, kdy bychom měli dát najevo, že jsme za druhého moc rádi.
4) "Čeho se bojíš v našem vztahu?"
Prosím, ať na tuto otázku přijde jakákoli odpověď, nehodnoťme ji. Respektujme ji. A snažme se jí přijít na kloub.
Už vyjádřit se na uvedenou otázku je odvaha. A lépe tím poznáme člověka, jeho zranitelnost a křehkost. Možná to bude z našeho pohledu hloupost, která se nás dokonce osobně dotkne. Ale je VELMI DŮLEŽITÉ, že ta odpověď padne. Já osobně jsem vděčný, když mě někdo upozorní na jakýkoli problém, který mi hrozí. Nerozčiluji se, neurážím ho. Ne, já mu děkuji. Protože mě jinými slovy varuje, že by se ta roznětka problému také mohla zapálit. Přesně to říká odpověď na tuto otázku. Rentgenovou otázku, říkám jí.
Jako pod rentgenovými paprsky se totiž lokalizuje zárodek problému. A nikdy nesmí zůstat jen při tom. Tak jako u lékaře se do rány ještě musí rýpat a trpět, když se dezinfikuje. Špatný partner raději ránu nechá hnisat. Buď je zbabělec, který si nechce připustit, že by v něčem selhával, nebo neschopa, který neumí odhalené problémy či vlastní nedostatky konstruktivně řešit. Pak žijte s někým takovým!
Nakonec partnerky, která takovou otázku byla schopna položit, jsem si vždy vážil. Milovat totiž znamená být především citlivý k druhému a ochotný sebrat veškerou sílu a sebedůvěru, abychom slyšeli i nepříjemné odpovědi. Je to nutný a ozdravný proces, který donaha odhaluje, jací jsme ve skutečnosti partneři. Uzavřít diskusi o této otázce s úsměvem, úlevou a ve vzájemném objetí je příslib náramné a dlouhotrvající vazby.

5) "Jak moc se dnes máš rád/a?"
Stěžujeme si na jiné, že nás nemají rádi - ale, dovolte kacířskou otázku, máme se rádi my sami?
Od nikoho jiného bychom neměli očekávat více lásky a respektu než od sebe. Jestliže totiž uvedené necítíme a nechováme k sobě, připadáme si slabí, zbyteční a neužiteční jak v práci, tak ve vztahu. A nikdo druhý to nespraví. Pokud tedy chceme probudit svou spokojenost jak v práci, tak ve vztahu, musíme vždy začít u sebe.
V případě vztahu je to o něco těžší, protože spokojeni musíme být oba. Jen dva šťastní lidé mohou vybudovat šťastný vztah, jen pak platí, že součet obou členů vztahu je více než 2. A to proto, že každému z partnerů, kteří se cítí megadobře, je vzájemnou synergií ještě lépe, než kdyby byli sami. V našem vlastním zájmu je tedy nezbytné usilovat o to, aby ten druhý byl megašťastný. Jak na to? Každý vztah funguje na principu světla a tmy. Čím méně je tmy, tím více je světla. A naopak. Čím více se tedy snažíme eliminovat tmu a negativitu, tím více je ve vztahu světla a pozitivna.
Snažme se podpořit druhého v tom, aby se nás nikdy nemusel doprošovat o lásku, respekt a pozornost. Pokud to dělá, znamená to, že sám nemá dostatek své vlastní lásky, nerespektuje se, nevěnuje sobě pozornost. Je tedy fakticky nezpůsobilý být sám se sebou, natož aby byl připraven být zodpovědnou součástí vztahu. Milenci jsou jako dva horolezci. Vzájemně se jistí. Pokud jeden z nich nemá dost rád sebe, ohrožuje tím i druhého.
Je důležité být příjemný na druhé. Ale ještě důležitější je být příjemný sám k sobě. Navíc, jakmile zvládneme tzv. sebelásku a seberespekt, sami zvyšujeme pravděpodobnost, že budeme šťastni. A přibereme-li do party ještě někoho druhého, můžeme kousek štěstí nabídnout i jemu. Nehledě na to, že šťastný partner bývá vždy lepším přítelem, lepším milencem, je s ním lepší rodina.
6) Co ještě jsme spolu neprobrali?
Tato otázka je zdánlivě tak jalová, že ji mnoho lidí ani nepokládá. Přesto obsahuje mnohé.
Nikdy ji neuslyšíte v "čárkové" konverzaci. Už svou povahou je totiž protipólem povrchnosti a nezájmu. Znamená, že se o člověka zajímáme a záleží nám, jak se cítí i tehdy, kdy s ním nejsme. Dám tři příklady:
Jestliže partner absolvoval důležitou obchodní schůzku, je fajn, když se zajímáme nejen o to, jak dopadla ("Normálně", odpoví v šedivém vztahu), ale také "Jak ses během schůzky cítil? Co říkala protistrana? Jak jsi argumentoval?" atd.
Pokud dcera prožije rande s novým přítelem, je důležité kromě A ("Tak co, ušel?") poptat také B: "A co jsi mu říkala? Co on na to? Co Ty pak na to?…).
Nebo když partnerova příbuzná zápasí s rakovinou, zajímat se o to, jak probíhala poslední chemoterapie, v jaké je pohodě, čím vším můžeme pomoct atd. Je to zkrátka jedna otázka, která rozvine gejzír dalších.
Je to otázka takzvaně zajímací. Zájem je projevem, že nám na druhém záleží. Nebojme se přitom odpovědí. Na čem záleží, jsou přece naše otázky. Když se budeme správně ptát, nikdy nám člověk neodejde ze života po prvním drinku. Jako já z Rendez-Vous v seychelské Victorii.
Tweets favoritos de Mimi. (@MICAELADEBLASIO) | Twitter

Jak brat to co si o me mysli? (pomluvy,urazky)

16. července 2015 v 20:21 | WolfGirlLucka |  anything about??
Když jsme byli malí, museli jsme poslouchat velké. Jinak byl výprask.
Když jsme byli větší, museli jsme opakovat názory jiných a ve škole i práci kývat podle předepsaných osnov. Jinak byl opět sekec mazec.
Kdykoli jsme chtěli zapadnout do kolektivu, museli jsme se zavděčit většině. Jinak jsme zůstali sami proti davu.
Mnozí z nás se stali závislými na jiných. Kopiemi bez vlastní individuality. Nedivme se, že se bojíme osamostatnit, vyniknout, zkusit něco nového jen proto, že by to ostatní mohli zpochybnit.
hipster | Tumblr

Probůh, hlavně co si o nás jiní pomyslí?
Jak se přestat zmenšovat? Jak se stát imunním vůči posměchu a nepřejícnosti? Jak se zbavit té hrozné úzkosti v srdci, kdykoli čekáte na něčí rozhodnutí o Vás?
Já se ptám: Proč by Vás vůbec měl někdo soudit?
Alfons Mucha chtěl odmalička pomáhat. Proto šel na kněze. Ale na Slovanském gymnáziu v Brně ho vyvedli z omylu tím, že duchovní má být především vzdělaný, zatímco Alfons měl spíše otevřené srdce než otevřený mozek. Ve druhém i třetím ročníku propadl, nakonec ho vyhodili. Otec mu sehnal místo zapisovatele u soudu, kde si Alfons z nudy maloval zdobné iniciály a také občanské údaje pytláků a lapků nepsal, ale kreslil. Stal se nejslavnějším malířem divadelních plakátů a od 50 do 68 let stál až 10 hodin denně na 6metrovém lešení, aby namaloval Slovanskou epopej. Přátelé se mu vysmáli, otec o něm řekl, že ho jednou snědí vši. "Zpočátku jsem se trápil nad tím, co si ostatní o mé práci myslí, zda malba je dobrá, či ne. Pak jsem si uvědomil, kolik času a síly ztrácím svou slabostí, a přestal jsem na některé otázky hledat odpovědi. Naučil jsem se o názory jiných nezajímat, NEVĚDĚT o nich."
"Jako malý jsem byl pro ostatní pitomec. Udělal bych všechno, abych získal jejich přízeň. Pak jsem ale zjistil úsměvnou pravdu. Zatímco já jsem se po nocích trápil, jim jsem byl ukradený. Řešili mě jen tehdy, když mě viděli. Byl to kompletní výplod mé fantazie. Iluzí vznikly veškeré vnitřní obavy a nejistoty. Odsoudil jsem de facto sám sebe. Oni mi ublížili jedním slovem a už to hodili za hlavu. Ve mně ten problém zůstal," vzpomíná Richard Branson, dnes šestý nejbohatší Brit, v dětství dyslektik se špatnou pamětí a slabým vyjádřováním: "Měli bychom se méně starat o to, co si o nás jiní myslí, vzhledem k tomu, jak řídce se námi v reálu zabývají."
Vědci zjistili, že většina lidí kritizuje/chválí v závislosti na své okamžité náladě - s předmětem, který se rozhodnou hodnotit, nemívá názor nic společného. Kdo má náladu pod psa, odepíše cokoli. Kdo je v pohodě, je benevolentnější a považuje každý nápad za dobrý. Více než na Vás tedy záleží na člověku, který Vás hodnotí.
Někteří lidé si dokonce určité události podvědomě spojují s minulostí, averze bývá výsledkem pouhého "dojmu". Kolikrát už k odsouzení člověka stačil první pohled, jeho oděv, jedno slovo nebo jen výraz v tváři? "Lidé si mohou myslet, cokoli chtějí. Neovlivníte, jaká slova zvolí. Jak si skutečnost vyloží. Jaké záminky pro své věty mají. Kdykoli jsem činil velká rozhodnutí, dal jsem na sebe. Jiní lidé za mě neručí. Proto úspěch i neštěstí je každého osobní věcí,"
Co by z nich asi bylo, kdyby se přizpůsobovali svému okolí?
Marii Curie-Sklodowskou chtěli mít u plotny. Tam je prý jediné místo pro ženu! Ona se vzepřela a získala dvě Nobelovy ceny - za fyziku a chemii. Také se zabývala magnetismem, radioaktivitou a rentgenovými paprsky, izolovala radium a polonium.
Z Rembrandta Harmenszoona van Rijna chtěli mít rodiče pastora. Pak obchodníka. Uvrtali ho jen do vetešnictví, a to proto, že pozdějšího velkého malíře fascinovalo stáří a chodil do starobinců údajně na výkup zboží, ale ve skutečnosti malovat lidi. Šerosvit a figurální malbu zvládl jako málokterý tvůrce nizozemského zlatého věku.
Opravdu jste nevyléčitelnými narkomany z hlediska potřeby cítit uznání?
Změnit se není špatné. Znamená to, že jste přijali rozhodnutí. Že jste kormidelníky vlastního života. Že jste ochotni dělat chyby a růst tak rychle, jak se z nich budete poučovat. Že se nebojíte stát za svým. Že jste se rozhodli ŽÍT, ne jen EXISTOVAT.

FunMozar – Quotes On Change – Part 2
Quotes

Its summer time! ☼

16. července 2015 v 20:06 | WolfGirlLucka |  Little Diary♥
Caute =P

nesnasim psani clanku podruhe protoze se mi stane neco diky cemu se to neulozi a ja to musim psat 2x =D takze znovu a strucne. Ale mam cas takze se stejne nakonec rozepisu ano konecne jsem nasla zase cas na to se odreagovat a relaxovat a zaroven odpocivat a u toho napsat par clanku myslim ze po festivalu si to zaslouzim a k tomu bych jeste mela udelat 2 videa na Yt a absolutne si to nak nedavam =( mno od zacatku prazdnin uz to mam celkem high Eja jako kazdy rok odjel k mori ale ja to i tak mela celkem na spech jeden den jsem treba byla doma ale dalsi ne a hned ze zacatku jsem 6 jela do lazni do termalu na slovensko a pak uz to bylo baleni a chystani na MoR s Mattem ano matt je konecne doma a neni nekde v prdeli teda spis jakstaks doma ted je na nejakem tabore.

ano jak jsem psala jsem byla na MASTERS OF ROCK 2015 a taky jste si uz mohli vsimnout i par fotek/fotky na mem instagramu =DD bylo to tam opravdu bozi pristi rok jedu zas =) a taky si myslim ze metalisti a rockeri jsou jeste vic milejsi lide nez ktere potkavate na ulici. Moje mama rikala ze to tam bude samej ozrala apod ale ja v nich vydela jednotu jako v mem 2 nejoblibenejsim zvireti neboli vlku tim nechci ale zase rict ze nejak holduju metalu treba death metal si asi nikdy nepustim naplno protoze rvani do mikrofonu dokazu sama a tak dokonale ze z toho prasakji okeni tabulky nebo hur. =D ale folklorni metal jsem si vazne tak nejak oblibila nwm jestli je to kvuli tomu memu vlku anebo proste z housli apod epickych nastroju ale opravdu se mi zacal posledni dobou libit. takze skvely festival opravdu se mi libil dokonce i ma prezdivka (milacek metalistu) =D a uz se tesim na pristi leto.

takze 1 video bude z olomoucke zoo kde jsme jeli se tridou jako na vylet (ano na stredni=DD )a druhe z MoR a taky pozvanka na koncert Epicy/eluviete ktere se kona 30.10. take se chystam na Children of bodom diky Ejovi takze do brna a mozno na podzimni mor nebo nickelback do prahy v unoru =)
take bych chtela jet do prahy ale to mi asi nevyjde uz toto leto tak aspon zatim toto a vim ze uz ten clanek neni jako predtim jak jsem ho psala -.- neni tak epicky a je hodne strucny ale tak jdu aspon napsat ty hlavni dalsi clanky co jsem dneska sepsala/precetla takze aspon tohle se mi snad nesmaze s pozdravem vase WolfGirlLucka

Wolf


Čím blíž jdu k tobě, tím jsi dál- Aneb cim vice nam na nekom zalezi a cim vic si ho vazime a dokazujeme mu to tim vic ho ztracime..

25. června 2015 v 21:04 | WolfGirlLucka |  anything about??

Chtela bych se podelit s jednou radou do zivota a zjistit jaky k tomu kde kdo ma nazor jestli stejny nebo tak popripade pomoct tem kteri prave zazivaji to same -

Tento článek vysvětluje jeden z největších paradoxů lidského myšlení. Proč nejobětavější lidé jsou nejčastěji obětováni. Proč ti, kteří nejméně dávají, nejvíce dostávají. Proč lidé ochotní pracovat za nejnižší plat jsou v nejkřehčím postavení.
Je to jedno z největších utrpení, jaké může člověk zažít: Milovat, bez opětování. Podbízet se až za mez vlastní hanby, a být ignorován. Dávat maximum, a cítit, že to nestačí.
Jak tomu rozumět, že ti, které jsme schopni nejvíce obdarovat, před námi utíkají? Proč se to děje?
Vysvětlím to jediným slovem, ale předem varuji, že nebude příjemné.Kdykoli vnucujeme druhým to, jak bez nich nemůžeme dýchat, a jsme pak překvapeni tím, že jsme pro ně jenom vzduch, je to tím, že jsme pro ně - jste připraveni? - BEZCENNÍ. Možná jste teď pohoršení. Jak ten, kdo dává nejvíc, může být bezcenný? Tak si to vysvětleme.
Všech věcí, které nyní vlastníme, nebo všech úspěchů, které jsme kdy dosáhli, si vážíme tím víc, čím více jsme jim obětovali. Fixujte, prosím, tuto větu. Například vítězství ve sportovním utkání má pro nás mnohem vyšší cenu tehdy, když jsme ho v potu tváře vydřeli, než když nám samo spadlo do klína tím, že se soupeř v průběhu zápasu zranil a vzdal to, nebo se k souboji vůbec nedostavil. Také do ohně daleko spíše skočíme pro cenově zanedbatelnou věc, která má pro nás příběh, než pro drahou cetku, ke které nemáme žádný konkrétní vztah. Když jde o skutečnou hodnotu čehokoli pro člověka, všimněte si, že skoro nikdy nerozhoduje nominální cena, ale to, co jsme kvůli té ceně museli oželet.
Stejný model funguje ve vztahu k lidem. Chceme-li, aby si nás druzí všimli a vážili, musíme pro ně mít hodnotu, tedy to, o co musejí usilovat. A máme-li mít nějakou hodnotu, nesmíme se před nimi sami znehodnocovat. Tedy především jim nesmíme umožňovat, aby o nás nemuseli bojovat.
Může se to zdát jako paradox, ale lidé ochotní pracovat za nízký plat nemají v očích zaměstnavatelů vysokou hodnotu. Kdykoli přistoupí na nižší plat, ta hodnota znovu klesne. Je to i logické. Kdyby měli vyšší hodnotu, dostanou vyšší plat. Proto také v mnoha firmách se při reorganizacích a snižování stavů nejdříve propouštějí řadoví zaměstnanci, ačkoli na nich je tíha skutečné práce. Je to proto, že oni mají v očích zaměstnavatelů "nejnižší hodnotu" a jsou "nejsnáze nahraditelní".
V lásce jako v práci platí: Máme-li nějakou hodnotu mít, nesmíme ji ztratit. Každý fungující vztah je jako mince. Na jedné straně je oboustranný přínos. To je to, co oba díky vztahu inkasují. Na druhé straně je oboustranná cena. To je to, co oba za přínos platí. Čím vyšší je součet obou stran, tím více si mince společně vážíme.
Lidé, kteří jsou k mání zalevno - o které není nutno zvlášť usilovat, čili kvůli kterým není nutno nic obětovat - mají nízkou hodnotu. Vím, že je těžké si to připustit a přestat na druhého tlačit. Je to těžké, ale nezbytné. Jak tedy změnit svůj přístup? Jak získat zpátky dostatečnou hodnotu? Jak zařídit, abychom těm, kteří po nás doposud ani nevzdechli, začali imponovat?
Creative Passion | via Tumblr
1. Mějme svůj život
Nejrychlejší cesta, jak ztratit svou hodnotu, je začít žít podle druhých. Řídit se jimi. Odevzdat se jim. Přestat být sví.
Zní to romanticky, ale fakta jsou nelítostná. Lidé, kteří se obětují jedinému zaměstnavateli, mají za svou exkluzivitu nižší hodinovou mzdu. Není to paradox. Je to logika. Protože - jsou ZÁVISLÍ.
Naznačujeme-li v jakémkoli vztahu, že jsme na druhém zcela závislí, vypínáme svou přidanou hodnotu. Přidaná hodnota je to, pro co sami vstupujeme a pro co někoho přijímáme do vztahu. Zkrátka a dobře: že ve dvou jsme víc než jeden. Abychom byli pro někoho přidanou hodnotou, musíme mu logicky přidat něco, co bez nás nemá. Tedy nekopírovat ho, nepřekrývat jeho schopnosti a vlastnosti, nýbrž přinášet do vztahu něco vlastního. Protože to má pro druhého hodnotu.
Máme-li každý svůj život, jsme ve vztahu mnohem odolnější. Jednak jsme méně závislí na druhém a jednak lépe prospívá i celý vztah. Vysvětlím to přirovnáním. Máme-li jen jednu nohu a zakopneme, jsme daleko méně stabilní, než když máme nohy dvě a jedna z nich zakopne. Kdykoli máme vlastní (odlišné) zážitky, může se stát, že jeden partner se domů vrátí po špatném dni, ale ten druhý ho dobrým dnem může vyvážit. Každý totiž přinese do společného života něco svého. Jiné zkušenosti, pocity, nálady. Kdo chce, aby mu partner obětoval celou svou polovinu, tedy i svou seberealizaci, je sám proti sobě a dříve nebo později na tento nátlak doplatí. Začne totiž nabývat pocitu, že ten druhý je zbytečný. Že mu nic nepřináší. Jen bere.
Mít i ve vztahu do jisté míry svůj život a soukromí znamená zachovat si možnost být sám sebou a podpořit druhého i tehdy, když se jeho polovina společného života hroutí. Ne nadarmo se říká, že nejlepší partneři jsou ti, kteří druhému dopřejí svobodu.
"In a world through which i travel,i am endlessly creating myself."

2. Nebuďme na druhém závislí
To slovo jsem už použil. Aby bylo zvlášť jasné, obměním ho.
Snad nikdo ve vztahu nestojí o outsidera. O někoho, kdo nezná/nemá svou cenu, kdo je koule na noze, která jen stahuje ke dnu. Proto je životně důležité, aby do vztahů vstupovali jen lidé vyzrálí, kteří si uvědomují svou cenu a nehodlají z ní výrazně slevovat.
Dáváme-li druhému dopředu najevo, že bez něj nebudeme schopni žít (ačkoli s ním ještě ani nežijeme), působíme na něj jako slaboši. A slaboši nemají sílu. Kdo nemá sílu, není schopen budovat vztah.
Vztah nepadá z nebe. Je jako semínko, které oboustrannou péčí vzklíčí a od té doby je nutné na něm OBOUSTRANNĚ PRACOVAT. Poslední dvě slova jsou zásadní. Uvědomme si, že oba partneři jsou od přírody rozdílní. Jestliže mají společně něco budovat, musejí být schopni například diskutovat problémy. Dívá-li se ten druhý na nás jako na svatý obrázek a přitaká všemu, co řekneme, dopředu víme, že veškerou tíhu vztahu, jakož i odpovědnost, nechá na nás. A to vůbec není příjemné. Připomíná totiž dělníka, který sedí na obrubníku a oceňuje kolegu, který dře, slovy: "No Ty to ale děláš krásně… Sám bych to neuměl lépe… Tak pokračuj… Já Ti to nebudu kazit."
Outsider ve vztahu je jako neplavec v moři. Máte dost starostí jenom s ním. Na jednu stranu Vás to posiluje, protože kdykoli zvedáme druhé, sami nabýváme na svalech. Na druhou stranu, jestliže jeden posiluje a druhý se veze, propast mezi oběma se s každým dnem prohlubuje.

3. Uvědomujme si rezervy. Partnerovy i svoje
Všichni jsme sochaři. Při narození jsme byli neotesaný kus. Ten každou zkušeností opracováváme. Každý den nepřetržitě tvarujeme podobu toho, kým jsme, do podoby, kým chceme být. A naším největším požehnáním je, že kým chceme být, ještě nejsme. Protože díky tomu na sobě pracujeme.
Je životně důležité mít touhy, které nás ženou vpřed. Život bez snů a cílů je jenom přežívání. Partner je tu od toho, aby nám v sochařině pomáhal. A to dvěma směry. Za prvé nás upozorňoval na nedostatky, které ještě máme, a za druhé nás podporoval v tom, abychom je odstraňovali.
V člověku, který dopředu předstírá, že jsme dokonalí (nebo ještě hůř tomu dokonce věří), nemůžeme mít osobu, která by nás posouvala. Proto i my k žádnému partnerovi nikdy nepřistupujme jako k bezchybnému a k jedinému, který je na výběr. Jednak je to lež a jednak bychom demonstrovali, jak málo o životě víme. Ne, nikdo není bezchybný a nikdo není jediný. Nejžádanějším partnerem budeme naopak tehdy, pokud se nebojíme dát najevo, že dobře vnímáme nedostatky toho druhého, ale buď pro nás nejsou směrodatné (akceptujeme to, jaký ten druhý je), nebo jsme odhodláni ho podpořit a pomáhat mu v tom, aby se stal lepším, než momentálně je (pokud o to zdokonalování stojí).
Ani bych to nemusel dodávat, ale raději to dodám: Pochopitelně i my musíme vystupovat tak, že jsme si vědomi svých nedostatků, ale stejně tak jsme odhodláni na sobě makat. Nicméně to neděláme jen jen kvůli druhému. Ale také kvůli sobě.
Kvůli nám oběma.

4. Nesrovnávejme partnera s nikým předchozím

Jedna z nejhloupějších poklon zní: "Jsi lepší než všichni před Tebou." Proč je tak hloupá? Protože téměř nic nevypovídá o osobě, které je určena. Nýbrž vypovídá všechno o osobě, která ji vyslovila.Za žádných okolností ve vztahu nesrovnávejme dvě osoby. Jsou nesouměřitelné. Předností každého člověka je jeho neopakovatelnost a nezastupitelnost. Jistěže každý nový partner je "někdo, koho jsme nikdy předtím nepoznali". Jistěže je "výjimečný". Jistěže je "nejlepší". Protože je to ON. Je sám sebou. Všichni jsme nejlepší, jací v dané chvíli můžeme být. Ale všichni na sobě můžeme pracovat tak, abychom již za minutu byli lepší. Aniž bychom s někým soupeřili. Jediný relevantní soupeř, se kterým se můžeme poměřovat, jsme totiž my sami. Jen my máme stejnou historii i stejné možnosti.
Lidé, kteří poměřují druhé navzájem nebo sebe s jinými lidmi, tím naprosto odhalují svou metodiku myšlení. Tito lidé jsou schopni závisti, nepřejícnosti a dalších negativních projevů, které paradoxně nejvíce škodí jim samotným. Naznačují, že jsou ochotni "vyrovnávat se svému okolí" jenom tak, že snižovat jeho hodnotu. Nikoli tím, že by se snažili zvyšovat hodnotu svoji.
Takoví lidé nemají sklon posouvat. Mají sklon ponižovat. Z hlediska vztahu jsou lidé, kteří závidí a nepřejí, bez hodnoty. Protože nemají ani základní sebevědomí, na kterém by chtěli stavět.

💕 my amazing followers! Would any of you want to be pen pals on here?

5. Nechtějme se měnit podle druhých
Jednou ze základních lidských potřeb je být oceněn. Ovšem ještě důležitější je si ocenění zasloužit. Nikdy není dlouhodobým řešením jen přizpůsobit se druhým, a za to získat falešné ocenění. Protože pak nejsme oceněni my, nýbrž originál, na který se adaptujeme. Navíc kdykoli ztrácíme kus sebe, kus své unikátnosti, ztrácíme současně kus své hodnoty.
Asi nejdokonalejším projevem harmonie je jin a jang. Dva zvláštní útvary, které rozhodně nejsou samy o sobě dokonalé. Nicméně dokonale se DOPLŇUJÍ. Ve vztahu je nezbytné být sám sebou. Protože jen tak můžeme tomu druhému dát to nejlepší ze sebe, abychom vyplnili to, co mu schází.
Abychom věděli, co druhému schází, to ovšem musíme nejprve zjistit. Jak se to dělá? Tou nejdůležitější věcí ve vztahu. Komunikací. Pravidelnou rozmluvou o tom, co druhému v životě schází, po čem touží a zda já jsem schopen tyto mezery vyplnit. Slovu schopen přitom musíme správně rozumět. To slovo totiž odráží nejen přítomný stav, ale i všechen čas budoucí. Tedy to, na čem jsem ochoten pracovat a co doplnit. Každé ano párovému vztahu je silným závazkem. Ničím míň, ale také ničím víc. Ano je pouze slovem, které je potřeba naplnit skutky. Pokud to, co jsme slíbili, jsme nesplnili nebo se o to alespoň adekvátně nepokusili, pak naše slovo nemělo žádnou cenu. Tak jako my sami.
Druzí nepotřebují, abychom se měnili podle nich. Naopak daleko víc ocení, když budeme sví, a právě proto druhým pomůžeme splnit všechno, po čem touží. Tedy všechno, co by bez nás možná nedokázali.

6. Jenom nedávejme
Zdravý vztah je všemi směry vyvážen. Všechno, co vložíme, musíme dostat zpět. Nemusí to být ve stejné podobě (peníze), ale v jiné (city).
Všechno, co v přírodě funguje, musí mít vyrovnanou energii. Kdykoli dáváme dopředu najevo, že budeme ochotni příliš dávat, dostáváme druhého (častě nevědomě) do nepříjemné pozice, kdy si uvědomuje, že by si mohl vzít až příliš vysoký úrok. A pak být zdrcen sám tím, že ho nebude schopen v takové míře splácet.
Nespěchejme s dáváním, hlavně na počátku vztahu. Na dávání bude vždycky hodně času. A pokud jsme narazili na férového partnera, pak vztah, ve kterém hned dáváme plnými hrstmi, odmítne, nebo k němu bude přinejmenším rezervovaný.
To je podstata toho, proč si někdy mylně vykládáme, že nás druzí opomíjejí, když jim zdůrazňujeme, že jsme schopni je milovat přespříliš. Oni nás ignorují v našem zájmu. Abychom se my jednou nestali původcem výčitek, které jsou zabijákem vztahu.
.

7. Respektujme druhého
Vzájemný respekt je hlavní podmínkou fungování vztahu. Dokonce i ti nejúžasnější lidé (alespoň v našich očích) jsou jen lidé. Tudíž nedokonalí. Někdy potřebují na věci více času než my. A někdy mají na nás prostě jiný pohled. I když si myslíme, že bychom pro druhého byli tím nejlepším do páru, ten druhý to ještě vědět nemusí. Předložme tedy, místo domněnek, první důkaz, že jsme hotoví pro vztah: Respektujme jeho přání. Budujme svůj život, pracujme na své sochařině, neměňme se. Když tohle dokážeme, naše hodnota nikdy neklesne.

...
so cute

Love ❤️
-Dekuju vsem co si tohle precetli az sem ja jsem ze svych chyb uz poucena.. =) a kladu knim tenhle nazor. zajima me ale i u ostatnich tak kdyztak budu rada za kazdy nazor v komentarich. a citat na konec pro ty kteri ignoruji ty co pro ne delaji to maximum protoze si mysli ze uz nemusi bojovat? -Až keď tu pre nás ten človek nie je, vtedy si uvedomíme čo všetko pre nás znamená. ;)



Omluva za neaktivitu

25. června 2015 v 20:45 | WolfGirlLucka |  Little Diary♥

Caute. -)

Dneskem mi konecne konci definitivne skola a zacinaji prazdniny =3 bohuzel s tou moji uzasne posranou stredni skolou mam jeste v lete jeden den praxe =( coz je uplne nahowno.. Chtela bych se vam omluvit za neaktivitu ale nemela jsem vbc cas.. =( V lednu jsem mela mensi problemy... nechtela jsem byt na intru a pak jsem si ani nevozila notebook + kdyz uz jsem teda byla doma byla jsem vecne u kamaradu protoze pres tyden jsem je nemela jak videt... takze to byl Eja apod. strasne dlouho jsem nevidela treba Matta nebo par lidi.. =( nemam na ne absolutne vbc cas.. pak byl brezen duben to jsem se zacla trochu kamosit s 2 klukama na intru Pajou a Honzou + v unoru jeste byly problemy se spolubydlici a vbc od brezna jsem se na pokoji uplne osamotnila a zase byla sama za sebe a bylo mi nanic kazdy vecer u otevreneho balkona dychtici po mych lesich za barakem a po mojem osobnim volnu stejne se na me pak Dan vysral.. pak co jsem se bavila jeste s dalsim super klucinou ktery tento rok jiz odmaturoval ale byl z jine skoly tak se na me taky vysral takze ted je muj nejlepsi kamarad asi ja.. jsem hodne smutna posledni dobou protoze mi prijde ze me lide posledni dobou strasne podcenuji a delaji si ze me srandu je mi na nic.. asi potrebuji nejakou dobu aj oddych a vdat se do naruc prirody..
vratila jsem se zpatky k workoutu zpet k sledovani serialu (Supernatural,Teen wolf,American Horror story)
s Ejou a Mattem je to napicu jsem smirena s tim ze jsem je ztratila oba.
bylo celkem aj hodne akci na skole duben kveten a cerven utekl pro me hrozne rychle.. =(
prisla jsem o me chovne kraliky. styska se mi po nich. nemam nic. =( jen psa.
za cely tenhle posrany skolni rok mi prijde ze jsem zase vic ztratila nez nabrala.
dneska jsem po dlouhe dobe byla venku a videla sveho byvaleho =) libi se mi ze nabral sve cile a jde si za nimi nezajem co si mysli ostatni a poprve se svezla na motorce =D O.o je to brutalni a libilo se mi to =D ale nemuzu si zvykat protoze na tohle mam smulu...
sere me jak si kazdy ze me utahuje z toho jak jsem malinka apod. =( asi po zivote chci hodne vysoke cile no v kazdem pripade sem hodlam sepsat dlouuuuhy clanek co jsem psala na fb a taky dalsi clanky co mam nazory a rady ze zivota. =)
na konec jen dodam me plany na prazdniny:
-Masters of Rock
-Lazne
-Hlidani psa,brigada
-bazen
-praha(zoo,nakupy)
-stanovani
-Vranov
atd. =D
a co vy tesite se na vysvedceni a taky jste skoncili driv? nebo teprv skoncite az zitra nebo az pristi utery? =O =P a tesite se na vysvedceni? bude podle vasich pozadavku? co vase plany na leto? =) kdyztak komentare =)
WolfGirlLucka
Gif

neco malo z DIY..

14. února 2015 v 23:31 | WolfGirlLucka |  D.I.Y™
🐱🐱🐱
Do-it-Yourself - Do-it-Yourself sine bilder | via Facebook
Tutorials aye💜

Bring Me The Horizon

14. února 2015 v 22:18 | WolfGirlLucka |  anything about??

Bring me the horizon


Kam dál